Nové emisní limity pro automobily

Evropská komise vyhlásila nové emisní limity pro osobní automobily a dodávková vozidla. Současně spolupracuje s výrobci motorů na snižování emisí oxidu uhličitého. Emise vozidel se spalovacími motory jsou v současné době posuzovány podle standardů Euro 4, které začaly v plném rozsahu platit od konce roku 2005. Stanoví limity pro oxid uhelnatý (CO), uhlovodíky, oxidy dusíku (Nx) a hmotné částice. Auta, která splňují podmínky Euro 4, lze prodávat ve všech 25 zemích EU. Ale mnohé z členských zemí považují za žádoucí zpřísnění emisních limitů. Nové emisní limity Euro 5, vyhlášené v prosinci 2005, začnou platit v roce 2008 nebo 2009 po schválení v Radě ministrů a v Evropském parlamentu. Nové limity snižují emise hmotných částic z dieselových motorů o 80 % a o 20 % emise oxidu dusíku. U benzínových motorů se snižují emise NOx a uhlovodíků o 25 %. Emise CO zůstanou na dosavadní úrovni, ale nově se zavádí limit 5 mg/km olovnatých částic pro motory s přímým spalováním olova. Přehledně ukazuje srovnání současných a navrhovaných limitů tabulka. Nové limity vycházejí z ověřených technologií a většina benzínových motorů již dnes tyto standardy splňuje. U dieselových motorů bude nutno všeobecně zavést filtry na mikročástice (DPS). Někteří výrobci je využívají už v současné době. Pohlcují až 99 % emitovaných mikročástic. Mírně zvyšují spotřebu paliva. Tak zvané otevřené filtry sice protitlak nevyvolávají, ale také nezachytí nejmenší mikročástice, takže nové normě nevyhoví. Poněkud složitější to bude s emisemi NOx u automobilů přes 2,5 t s dieselovými motory, hodně užívanými k dopravě osob. Pro ně doposud platí volnější limity. Dosažení limitů podle Euro 5 bude vyžadovat novou technologii, jejíž vývoj dosud není ukončen. V

této souvislosti evropský automobilový průmysl upozorňuje na zhoršování cenové konkurenční pozice vůči asijským a americkým výrobcům. Evropská komise dosáhla dobrovolné dohody s automobilním průmyslem na snížení emisí oxidu uhličitého (CO2) pod 140 g/km u vozů prodávaných po roce 2008. Japonci a Korejci se k tomuto limitu zavázali po roce 2009. To odpovídá spotřebě 5 litrů benzínu nebo 4,5 l nafty na 100 km. Na rozdíl od limitů Euro 5 se tento limit CO2 nevztahuje na jednotlivá vozidla, ale na průměr roční produkce výroby. Snižování emisí CO2 se v Evropě celkem daří. Od roku 1995, kdy začaly být sledovány, klesly ze 186 na 164 g/km v roce 2003. Komise by ráda dosáhla všeobecného průměru 120 g/km do roku 2012. K tomu už nebudou stačit inženýři ve vývoji motorů, ale bude nutno nasadit nové metody také u spotřebitelů. Jednou je metoda daňových úlev pro výrobce motorů s nižšími emisemi, která se osvědčila u bílého elektrického zboží při zvyšování energetické efektivity, a povzbuzování veřejnosti k nákupu sice dražších, ale úspornějších spotřebičů. Návrhy mají být publikovány koncem letošního roku. Dalším směrem je používání alternativních paliv, zejména biopaliv. Zde se zatím Komisi kvůli nezájmu petrolejářů příliš nedaří. Cíl 2 % v roce 2005 nebyl splněn, a ohrožena je i meta 5,75 % podílu na trhu paliv v roce 2010. Automobilový průmysl považuje regulační podněty Komise za užitečné pro inovace, ale vinou zdlouhavého schvalovacího procesu za méně pružné ve srovnání s americkou praxí, kde působí agentura pro ochranu životního prostředí. Projevuje se to například ve vývoji hybridních vozidel se spalovacími motory a palivovými články. Citlivá je rovněž otázka vyvážení cen vozidel a míry jejich vlivu na životní prostředí.