Karlův most se dočká muzea

V bezprostřední blízkosti pražského Karlova mostu se v současné době připravuje ojedinělý projekt nového muzea, které si klade za cíl přiblížit zájemcům z řad široké veřejnosti historii jedné z nejvýznamnějších památek hlavního města – Karlova mostu. Muzeum bude v prostorách křižovnického kláštera v těsné blízkosti mostu. Otevření se plánuje na polovinu června. Návštěvníci se seznámí nejen s údaji o mostě, jeho stavbě, historických podobách, ale i o sochařské výzdobě. Součástí expozice budou i desítky nejrůznějších autentických exponátů, a také například věrné kopie nejrůznějších strojů a zařízení, které se v minulosti používaly. Veřejnost se bude moci seznámit také s historií známého Juditina mostu, který byl předchůdcem Karlova. Tento první pražský kamenný most byl postaven ve druhé polovině 12. století; v roce 1342 byl pak zničen velkou povodní. Karlův most je v naší zemi, a nejen v ní, bezesporu jednou z nejznámějších mostních staveb. Jeho kamenná konstrukce v sobě po staletí nese tajemství starých časů, a tak je dodnes předmětem mnoha bádání, návrhů, projektů a také různých sporů. Jedná se o nejstarší dochovaný most v Praze a zároveň pro mnohé z nás nejkrásnější na světě. V minulosti se jmenoval Pražský, či Kamenný. Až koncem 19. století, přesněji v roce 1870, byl nazván po svém zakladateli. Byl dokončen počátkem 15. století, délka je 520 m, šířka 10 m a spočívá na 16 pilířích. Na obou březích je mostovka zakončena mostními věžemi (Malostranská a Staroměstská mostecká věž). Staroměstská pochází z rukou Petra Parléře, Malostranské jsou každá z jiného období. Na zábradlích mostu najdeme celkem 30 soch a sousoší světců, které sem byly instalovány mezi lety 1683 až 1714. Jejich autory jsou významní barokní sochaři, například M. B. Braun nebo otec a synové Brokoffové. Některé sochy však byly zničeny častými povodněmi, které most sužovaly a proto byly postupně nahrazovány díly soudobých umělců. Aby se původní pískovcové skulptury zachovaly i nadále, jsou postupně od roku 1965 nahrazovány kopiemi a originály jsou ukládány do lapidária Národního muzea a Národní galerie. Karlův most nebyl vždy jen stavební památkou, jak by se

mohlo na první pohled zdát. Po většinu času sloužil i jako významná dopravní tepna, která plnila funkci spojnice Starého Města s Malou Stranou. Od roku 1883 jezdila po mostě koňská tramvaj, tzv. koňka, kterou nahradila roku 1905 elektrická dráha. Aby vrchem vedené dráty nerušily umělecký vzhled mostu, vymyslel František Křižík speciální vedení mostovkou. Těžké vozy ale příliš otřásaly stavbou, proto byly roku 1908 nahrazeny autobusy. Ani ty ale nebyly ideální, takže provoz byl opět přerušen následující rok a obnoven až roku 1932 s využitím autobusů na pneumatikách. Veřejná doprava zde fungovala až do 2. světové války, provoz automobilů skončil roku 1965. Doprava na mostě byla výrazně omezena až ve 20. století; do té doby byly na mostě prováděny různé stavební a další úpravy, které si dopravní ruch časem vyžadoval. Například v roce 1723 bylo na mostě zhotoveno olejové osvětlení, které bylo nahrazené v roce 1866 světlem plynovým. Kandelábry pro osvětlení pak byly následně upraveny pro svícení elektrickou energií a fungují vodočet. Jak vypadala románská mostní dlažba je možno vidět u viničního sloupu sv. Václava na nároží kostela sv. Františka. Karlův most (Kamenný, Pražský) je nejstarším dochovaným pražským mostem. Základní kámen položil Karel IV. 9. července 1357. Řízením stavby byl pověřen Petr Parléř, most byl ale zcela dokončen až po jeho smrti počátkem 15. století; je z pískovcových kvádrů, dlouhý 515,76 m, široký 9,5 m (patřil mezi nejmohutnější mostní stavby své doby), spočívá na 16 obloucích nestejného rozpětí od 16,62 do 23,38 m. Několikrát byl poničen povodněmi, mj. v letech 1432 (zbořeno 5 pilířů), 1784 a zejména v roce 1890, kdy naplavené dříví z horního toku Vltavy zbořilo 2 pilíře a 3 klenby. Karlův most zanedlouho obsadí stavbaři. Nejznámější českou památku čeká významná rekonstrukce. Opravy budou unikátní nejen tím, že se týkají světového historického skvostu, ale také tím, že Pražané i turisté budou moci práce sledovat takřka přímo před očima. Rekonstrukce odstartuje letos, potrvá dva roky a most při ní dostane především novou izolaci proti zatékání dešťové vody; také budou vyměněny některé kamenné kvádry. /čej/